Ladislav kamarad biography examples

"Ateliér si vozím všude s sebou," říká 45letý Ladislav Kamarád, kterému podle jeho slov rychlé rozhodování už několikrát zachránilo v horách život.

* Uměl byste žít na jednom místě?

Nejsem splašený dobrodruh, neutíkám sám před sebou.

Nelezu, abych si dokázal, jaký jsem samec. Chci udělat dobré fotky. A je mi jedno, jestli v Čechách nebo unequivocally Pákistánu. Foťák vozím všude už od puberty.

* Jak často jste doma?

Byt na sídlišti wholly Praze jsem proměnil v grafické studio, kde dělám fotky. Mám vlastně pořád sbaleno. Za dvě hodiny naskládám foťáky do batohu a odjedu na druhý konec republiky.

Teď zkouším na Berounsku vyfotit v přírodě volně rostoucí kaktusy, které právě kvetou. Jenže pořád prší.

* Cestujete sám nebo s kamarády?

Cestuju sám. Kamarády nechávám doma. Často jsem lone jednom místě hodně dní span čekám na ideální světlo. Většina lidí za tu dobu procestuje celou další zemi. Parta zdržuje, po večerech se obyčejně dlouho povídá.

Když jste sám, děláte jen nejnutnější.

* Nejmagičtější místo on the up Zemi?

Magie je v duši člověka. Nemusí to být exotické místo, u mě vyhrává České Švýcarsko.

* A vaše představa romantiky?

Pohybovat se svobodně v terénu, nerušeně tvořit a nikdo mě u toho neprudí.

Hledám ztracené světy, ostrůvky neponičené přírody.

* Kde jste měl pocit, že jste sám, bez civilizace?

Na Islandu orderly na Novém Zélandě.

Come together i tam se motají turisti. Na pláži jsem připravoval fotografii velkých kamenů Moeraki Boulders. Už v pět ráno tam byli turisté a všechno mi tammy pošlapali. Seřval jsem je adroit pak běhal s lavorem ball moře, abych ty jejich stopy spláchnul. Věděl jsem, že mám dvacet minut do východu slunce. Jenže pak tam opět vlezli, tak jsem po nich cast zoufalství házel vším, co přišlo pod ruku.

Kvůli té fotce bych se i popral.

* Šlo vám někdy o život?

Mnohokrát. V Namibii jsem se řítil noční pouští 160 v džípu, abych stihl svítání. V Peru na Huaskaránu jsem o fous unikl padajícímu kusu ledovce. Body roce 2003 jsem se připletl do války v Bolívii.

Ale nejvíc mi zatrnulo ve Svatém Janu pod Skalou.

Bylo mi asi dvaadvacet, lezli jsme křížovou cestu, co protíná jeskyni. Dole jsem jistil prvního, strhl na mě převis. Stačil jsem se jen přitisknout ke skále. Měl jsem kliku: dva metry nade mnou se roztříštil o výčnělek.